Mnoho lidí už dobré čtvrtstoletí moudře pokyvuje hlavou a zapichuje varovný prst do demografických predikcí, podle nichž zvolna klesá počet ekonomicky aktivních obyvatel Česka, zatímco počet seniorů utěšeně roste. Je to nevyhnutelné, víme o tom dekády, Husákovy děti se blíží důchodovému věku. Zatímco v polovině 70. let se běžně rodilo každý rok bezmála 200 tisíc dětí, v poslední dekádě se pohybujeme mezi 100 a 110 tisíci narozenými dětmi ročně… (Výňatek)

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci–zivot–v–cesku–komentar–temna–tricata–leta–zapomente–duchody–se–hrouti–ted–220923#dop_ab_variant=846500&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest203_personalizovany_layout_varA&utm_medium=z–boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Díváme se na předmětný problém zásadně jinak, než pan redaktor. Ano, je nutné vycházet z toho, že Husákovy děti budou postupně odcházet do důchodu a že se v současnosti rodí asi polovina dětí než v dřívější době.

Co z toho odvozujeme? Pakliže G. Husák a celý tehdejší dřívější režim mohl vytvořit podmínky pro rodiče takové, že dětí se v této době rodilo asi dvojnásobek co v současnosti, ptejme se především, proč obdobné podmínky pro zvýšení natality nemohl vytvořit režim polistopadový?

To současní „odborníci“ nemohli již před řadou let doporučit vládě taková opatření, která by vedla viditelně ke zvýšení porodnosti? Měli na to několik desítek let a přesto nemůžeme zaznamenat, že by se ve značném počtu rodily děti např. Václava Klause, Miloše Zemana, či kohokoliv dalšího ze současných politiků.

O tom, že by se mělo v ČR rodit více dětí se mluví desítky let. Jenom však mluví. Skutek k neštěstí nás všech utek. Jsme nyní tam, kde jsme. Obecně bychom mohli říci, že u nás stabilní prorodinná politika nebyla doma. Za tento stav odpovídají „naši“ politici, kteří vedli republiku od počátku 90. let minulého století do současnosti.

I ti dnešní, fialovce, z této odpovědnosti nevyjímáme. U nich nelze zaznamenat ani ojedinělé trvalé, nikoliv tedy nahodilé, prorodinné snahy, které se projevovaly dříve. Stačí si přečíst názvy článků, které s natalitou souvisí. Je nedostatek dětských lékařů, nejsou dostupné vhodné byty pro mladé manžele, ceny energií trhají rekordy, rostou ceny potravin, je velká inflace. OSN dokonce ve své správě uvedlo, že ČR je na druhém místě ve světě, pokud jde o propad reálných mezd. Takže jsme světoví, ale v tom nejhorším slova smyslu. Ale to není ještě všechno. P. Fiala, premiér vlády, mluví již jistou dobu o tom, že jsme ve válce s Ruskem. Na Ukrajinu jsme dodali zbraně, munici asi za 40 miliard korun. Máme zde asi 400 tisíc ukrajinských uprchlíků, na jejich potřeby jsme si již půjčili řadu miliard euro. Dále hodláme nakupovat, jak jsme se dozvěděli i z úst ministryně obrany, za desítky, stovky miliard korun letadla, tanky, obrněná vozidla a další, a to v podmínkách, kdy stabilita naší společnosti je silně ohrožena celou řadou negativních faktorů.

Výsledkem tohoto vývoje je, že asi 1 milion našich lidí, včetně dětí, žije v chudobě nebo na samém jejím pokraji. Těžko lze mluvit, že situace se již již zlepší. Značná část našich spoluobčanů vidí blízkou budoucnost spíše černě. Pokud vše zmíněné shrneme, můžeme říci, že o nějakou komplexnější a trvalejší prorodinou politiku již celá léta nejde. Souhrnné důsledky sklízíme nyní.

Mezi našimi polistopadovými politiky se nenašel, k naší velké škodě, nikdo, kdo by jako G. Husák založil početnou generaci např. Babišových dětí. Naopak! V současnosti můžeme spíše očekávat, v důsledku značného zhoršení životních podmínek, zvýšenou úmrtnost.

Jaké podmínky mladí lidé obzvláště potřebují, aby založili či zvětšili rodinu? Potřebují především mír, nikoliv válku! Ve stabilní mírové situaci společnost může programově vytvořit dlouhodobou komplexní prorodinnou politiku, která by zajistila, že děti se narodí do optimálních podmínek a v takových budou dále žít. Teprve poté můžeme počítat s natalitou vyšší, než je obvyklá úmrtnost. Národ bude početně růst a tím budou vyřešeny problémy s udržitelností důchodů. Takto lze předmětný problém řešit. Nikoliv však jeho postavením na hlavu!